V legendách se praví, že poté, co se médská princezna Amytis (Semiramis) provdala za babylonského krále Nabukadnesara II. (605 - 562př. n .l .), zastesklo se jí v babylonských nížinách po horské krajině její vlasti. Král ji chtěl utěšit, a tak nařídil, aby byla postavena umělá hora. Snad připomínala babylonský zikkurat, který se skládá z mnoha navrstvených plošin, jež se směrem k vrcholu postupně zmenšují.
Celá stavba dosahovala výšky asi čtyřiceti metrů. Na jejích terasách rostly květiny, stromy a keře přivezené z celé říše i z dalších zemí. Aby vegetace neuschla, bylo nutno každou terasu uměle zavlažovat. Vodu snad čerpali otroci zapřažení do žentouru. Takový systém stačil k zásobování vodních ploch, ba dokonce malých vodopádků.
Babylonská říše se roku 538 př. n. l. stala kořistí Peršanů. Město Babylon upadalo a na konci 2. století př. n. l. (tedy v pozdním stádiu řecké civilizace) z něj zůstaly jen opuštěné trosky. V moderní době archeologové nedaleko Jižního pláce odkryli mohutné základy velké čtyřstranné stavby. Snad se jedná a pozůstatky bájných visutých zahrad.